Čas od času se setkám s otázkou, zda je nutné školit bezpečnost práce. Většinou je to v případech vykonávání jednodušších činností, kdy se zaměstnavatel domnívá, že není nutné. Jak to tedy je ?
V § 37 Zákoníku práce najdeme, že „Při nástupu do práce musí být zaměstnanec seznámen s pracovním řádem a s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež musí při své práci dodržovat. Zaměstnanec musí být také seznámen s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy“. Nerozlišuje se typ vykonávané práce. Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými směsmi a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví. V předchozí větě tak nalezneme i vysvětlení, zda školit o požární ochraně, i když neprovozujeme činnost se zvýšeným nebo vysokým požárním zatížením. Dále je nutné zaměstnance seznámit s pokyny k zajištění BOZP - konkrétními pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni. Nejvhodnější proto je právě školení.
Důležité je, aby školení zaměstnance absolvoval před nástupem na pracoviště, tedy před zahájením práce. Je přece logické, že vše výše uvedené musí znát, aby mohl bezpečně pracovat. Mezi nejčastější chyby zaměstnavatele patří, že školení je připraveno až po několika hodinách, často i dnech práce. Pokud by se zaměstnanci stal například pracovní úraz v době, kdy ještě školení neabsolvoval, bylo by to porušení povinností zaměstnavatele, potažmo přímého nadřízeného.
Osnova musí vždy odpovídat konkrétním podmínkám na pracovišti a typu vykonávané práce, zejména: systém BOZP u zaměstnavatele a zajištění BOZP na pracovišti, identifikace rizik, zhodnocení a opatření k jejich omezení, specifická nebezpečí pracoviště a práce, interní předpisy, místně provozně bezpečnostní předpisy, návody, informace o bezpečnostním značení, technologické a bezpečnostní postupy, ruční manipulace s břemeny, práce s elektrozařízením, nářadím a dalšími zařízeními, postupy při pracovních úrazech a mimořádných událostech, zakázané práce, zařazení do kategorizace prací, informace o závodní zdravotní péči, zajištění požární ochrany, vyhlášení požárního poplachu, evakuace.
Důležitá je také prokazatelnost školení. Presenční listina by měla obsahovat základní údaje o zaměstnavateli, název pracoviště, obsah školení, kdo a kdy školení prováděl, kdo byl školen a samozřejmě také podpisy školitele a školených. Výborným dokladem o zvládnutí školení je písemný test přiložený k presenční listině.
Školení je třeba provádět opakovaně, minimálně po jednom roce a maximálně po třech letech. Nejčastěji se provádí po dvou letech. Zaměstnavatel musí při určení periody zohlednit v jakém prostředí a jakou práci pracovníci provádějí. Školení se provádí také v mimořádných termínech, například po mimořádné události, změnách na pracovišti nebo u jednotlivců při změně pracoviště nebo práce.
Součástí školení zaměstnanců jsou také odborná školení, ale o těch někdy příště.